V parku sedí starý muž a pláèe. Jde kolem mladík a ptá se ho, proè tak naøíká. Dìda odpovídá: - Já mám doma mladou a krásnou ženu. Mladik: - Já vím, a už tolik nemùžete, jako døíve, že? Dìda: - Ale ne, já si jen nemùžù vzpomenout, kde bydlím.

Nic tak nenièí lidské tìlo jako trvalá neèinnost.
(Aristoteles)