Cestující, který nastoupil do spacího vozu a dostal horní lůžko, právě usínal, když se ozvalo klepání a ženský hlas promluvil: "Já tady zmrznu. Nemohl byste mi podat ze skříňky deku?" Cestující chvíli uvažoval a potom navrhl: "A co kdybych to, krásná neznámá, udělali tak, jako kdybychom byli manželé?" "Ó, velice ráda," odvětí žena bez váhání. "Tak fajn. Tak vyskoč a vezmi si tu deku sama!"

Autor, který se neumí odhodlat k tomu, aby snesl oheň kritiky, by se vůbec neměl dávat do psaní. Jako se cestovatel nesmí dát na cestu, spoléhá-li na stále jasnou oblohu.
(Honoré de Balzac)