Je vám šestnáct a rodiče se s ohromnou starostlivostí zajímají, kde jste byla a s kým, jestli máte napsané úkoly. Nebo je vám více, ale jen se mění otázky ? Nejspíše by stáli i o Váš podrobný výklad, jak jste strávila celý den. S přehnanou pečlivostí se věčně tážou s kterým chlapcem trávíte svůj volný čas. S radostí udělují tresty, když se jim na Vás něco nezdá. Jako by jsme to neznali všichni – za trest umyješ nádobí, máš zaracha, nikam nepůjdeš. No ty jsi se snad zbláznila, samozřejmě, že půjdeš hlídat mladšího brášku, nějaká Vaše nejlepší kamarádka, může, co může, prostě musí počkat. A tak to jde pořád dokola.
Roky plynnou a vy si s nadějí v srdci slibujete, že až vám bude osmnáct let, tak tyto starosti pominou. Budete plnoletí, dospělí a s nějakým omezováním bude šmytec. Ale ouha, mýlka. Jen Vám čas odbije osmnáctý rok, jako švihnutím kouzelného proutku sice končí tresty formou, uklízení či mytí nádobí, ale vzniká bohužel horší varianta. S tímhle klukem přece nemůžeš chodit, podívej se z jaké je rodiny, to by nebyla partie pro tebe. Dívat se na primitivní seriál typu Beverly Hills, kde jsi to viděla, přeci víš, že tatínkovi dávají fotbal. A vůbec neodmlouvej, bydlíš s námi, tak budeš poslouchat.
Alespoň vám to určitě připadá, jako očistec.. V hlavě se vám klube plán, jak konečně zbytku rodiny dokázat, že jste dospělá a máte právo na vlastní život. Snažíte se studovat a ihned po studiích nalézt nějakou práci. Každá koruna je přeci dobrá a vůbec, přeci nám zaručí tu onu nezávislost. Už, už se klepete na první výplatu s představou nových džínů, ne těch od Vietnamců z venkovních stánků, ale těch pravých od William and Delvin. Ale opět ouha, třikrát ouha. Jen se přesypou penízky z firemní pokladničky do lačné ruky už doma za vámi stojí maminka a počítá a přemýšlí. Jo, přemýšlí, polovic přispěješ na domácnost, vždyť s námi bydlíš, živíme tě a to nebudeme přeci zdarma. Čtvrtku ti uložíme na knížku, jednou se ti budou hodit a část dáme stranou na obědy. Prostě budují v nás pomalu pocit zodpovědnosti.
Tak a je zase po samostatnosti. Je po nezávislosti! Dřímáte v rukou pouhých 500 korun českých. Tak zato, zase pořídíte leda džíny u Vietnamců. Sbohem značkové kalhoty! Váš sen se rozplynul v nenávratnu. A co je ještě horší je to tak každý měsíc. Často můžeme vylétnout z kůže, ale neházíme flintu do žita! Nic není tak hrozné, jak to na první pohled vypadá.
|